Žijeme v pohádce. Večerní seriálový svět plný dobra a lásky sytí davové emoce. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením TV Nova

Popisek: Moje děti a tvoje děti bijou naše děti! Tak komentovaly příliš „košaté“ partnerské vztahy naši rodiče a prarodiče. Dnes se nás snaží scenáristé přesvědčit, že je to vlastně pohoda, všechno všichni zvládnou levou zadní. A problémy hravě dořeší ideálně v hospodě, třeba jako děda Bob (Pavel Zedníček) a primář Igor Mrak (Petr Čtvrtníček) v Jedné rodině.

Tradiční vánoční pohádky podléhají každoročně přísné kritice. Princezny jsou málo načančané, princové málo mužní, čarodějnice málo zlé. Proč se ale trápit krátkým obdobím svátků, když po celý zbytek roku tady máme seriály, kde všechny pohádkové atributy fungují jako na drátkách?

Pokud vás lehce denervuje večerní televizní zpravodajství, stačí ho vynechat a k obrazovce usednout o hodinu později. Mnoho domácností to tak ostatně dělá. Lidé si stěžují na špatnou vládu, na drahotu, na strach z války, na vedro i na mrazy. Zkuste se jich ale zeptat na něco konkrétního, třeba jak se jmenuje ten ministr vnitra, kterého tolik nesnášejí. Většina z nich nedokáže odpovědět.

Syceni bláboly ze sociálních sítí a podivných webů vám dají přednášku o škodlivosti očkování nebo o práškovacích letadlech a jsou zcela vykolejeni drobnými každodenními potížemi, jako je výluka tramvají, protože tuhle informaci na internetu prostě nehledají. Dokolečka se probírá nedostatek pozitivních emocí, nelaskavost přerůstající v agresivitu při běžné komunikaci. Přitom když si večer občan sedne k televizi, ponoří se radostně do seriálového světa všeobjímajícího dobra, které se s každým seménkem zla snadno vypořádá, vytrhá ho i kořínky a nahradí další porcí lásky, legrace a štěstí.

Jistě, máme tady i svět kriminálních seriálů, rovnou si ale přiznejme, že v těch českých jsme krmeni limonádovými životy policistů a policistek stejnou měrou, jako v seriálech romantických příběhy z jiných profesních okruhů. Jsme skutečně tak ztraceni v chaosu našeho všedního dne, že nutně potřebujeme vyměnit emoce vlastní za ty, které s takovou lehkostí odžívají seriáloví hrdinové? Šest tisíc diváků tady, milion tam. I když se jistě část konzumentů různých náhradních životů překrývá, pořád je to hodně. Ne jednou týdně, ale několikrát. Je tak snadné uvěřit, že vše se v dobré obrátí…

Proč žijeme s Jednou rodinou?

Jedna rodina nás přesvědčuje o tom, že je úplně jedno, že jste dvakrát rozvedený(á) a vaše děti mají několik dědečků, strýčků, tatínků a nevlastních sourozenců, protože nakonec se přece máme všichni rádi, pomáháme si a na každé naše rozbité koleno je tu hned několik laskavě přiložených náplastí. Dávno tomu, co Brigitte Bardot pronesla větu Svět je malý, všichni se sejdeme v jedné posteli. Jedna rodina se touto větou nejspíš nechala inspirovat. Kdo sleduje, ví, že stačí vynechat pár dílů a už ztratíme přehled, kdo zrovna s kým a za jakých okolností.

Nikomu to nevadí, zcela výjimečně se vyskytne jeden konzervativní nešťastník, kterému nevyhovuje život v polyamorii, jinak si všichni odpouštějí záskoky a přeskoky do jiných postelí. Jde tu přece o děti, těm je třeba zajistit domov plný lásky. Že tady děti mají těch domovů nějak moc, to je přece super, tím víc se jim dostává péče. No a nakonec se všichni sejdou na klinice plánované reprodukce, protože těch dětí v péči dobře fungující komunity je potřeba ještě víc.

Těhotná maturantka? Brnkačka, má přece po boku šikovného mladíka, který maká u táty a svou studentskou vyvolenou hravě uživí. Synek, který se vykašle na vzdělání a jde si v šestnácti vydělávat rukama? Proč ne, to je vlastně pozitivní vzor. Dva malí sobečci, bratr a sestra, kteří odmítají, že jejich rodiče chtějí pomoct klukovi, kterému onemocněl dědeček, poslední dospělý, kterého na světě má? To je přece legrace, ti dva spratci to přece tak zle nemyslí.

Nene, autoři seriálu nenaznačují ani omylem, že všechny ty děti ve střídavé péči obrovské rodiny jsou emocionálně poškozené, právě naopak. Sugerují nám, že je to vlastně bezvadné. Tak se u seriálu Jedna rodina všem těm lapáliím smějeme, i když nám naše vlastní dítě zrovna oznámilo, že kašle na školu a stěhuje se na farmu, kde bude s kamarády chovat slepice ve volném výběhu a kozy na louce a s trochou té vypěstované zeleniny si tak hravě vydělá na živobytí i nezbytný chytrý telefon. Jasně, z toho jsme se jako rodiče trochu zhroutili, večer si ale pustíme televizi a svět bude zase v pořádku.

A co s uvadajícím životem na našem venkově? Tahle trojka také všechno hravě vyřeší, a ještě váhavcům napoví, jak na to. Foto FTV Prima

Kamarádi proti korupci, zlodějům a prevítům všeho druhu

Když nás svět předčasně dospělých dětí Jedné rodiny omrzí, můžeme si dát lekci z komunální politiky, milionářského byznysu a vaření ve vesnické hospodě. Tady má pohádka dokonce i patřičnou dávku magie, neboť hlavní hrdinka je obdařena schopností pohledem svých kukadel dostat od každého, co potřebuje. Ona je ovšem ryzí charakter, takže tuto schopnost používá jen pro dobro své rodné vesnice. Tam ji to totiž zaválo zpět z teplého místečka na ministerstvu, aby se stala dosazenou zastupující starostkou a přivedla vesnici k volbám, to jest přinutila rozhádanou Horní a Dolní, aby si zase všichni padli do náručí.

Má dva pomocníky, kamarády z dětství, jeden je lékař, druhý geniální kuchař, takže se v tom zapadákově schází po letech tři představitelé progresivní mladé generace, kteří ruku v ruce ladí vesnické vztahy a hodlají tu obnovit malý ráj to na pohled i na život. Je ovšem třeba překonat víc, než jenom neochotu buranů a slepiček usednout společně do hospody. Kus dobrého žvance a dobře natočené pivo na tohle bude stačit. Vybojovat ale válku proti milionáři, obývajícímu místní zámek a hodlajícímu ve vsi vybudovat obrovské překladiště, to už vyžaduje fištrón.

Naštěstí je tu ještě syn milionáře, který je nejen zamilovaný do krásné starostky, ale také prozíravý ochránce krajiny. Když se do toho přimotá ještě dcerka zkorumpovaného ministerského úředníka, tatíček milionář má po žížalkách. Neboj se, milý diváku, na korupci není třeba policie ani zákonů, stačí jen pár dobrých srdcí, která se odhodlaně pustí do boje. Co na to tatínek milionář? Inu což, najde si jinou hračku.

Ohrožení vesnice korupcí a bezohlednou likvidací krajiny ovšem zdaleka není jediné. Je třeba se vypořádat i s padouchem, který chce okrást kdekoho, zničit život své krásné naivní ženy a poslat ji už podruhé místo sebe do kriminálu. Tahle zápletka se vyvíjí poněkud zmateně, nicméně nakonec je mizera odhalen. Stejně jako bude jistě potrestán i záškodnický majitel restaurace, který chce zlikvidovat dobře se rozjíždějící vesnickou hospodu, protože za jeho jídlem už nikdo nejezdí, když se může stavit ve Stráních. Co pan doktor? I on má svou pohádku, péčí a konexemi v nemocnici se mu podaří vyléčit nevyléčitelnou nemoc.

Kéž by šlo vše tak hladce jako ve Stráních! Kdepak jsou ti tři kamarádi, kteří zachrání státní rozpočet, zajistí lidem bydlení a život v krajině, provoněné kvetoucími loukami? Inu, jsou v seriálu a divák je spokojen, protože jednou to přece všechno dobře dopadne.

Falešná vítězství, falešné emoce

Každý večer tak žijeme v pohádkovém světě. Přidejme k tomu ještě odpoledne s Ulicí a ZOO Nové začátky a přiznejme si, že jen málo našinců není zasaženo těmito příběhy se zásadně dobrým koncem. Rozpor mezi těmito náhradními prožitky a všední realitou v lidech možná vyvolává víc negativních emocí, než sledování hororů. Tak pozor, přátelé. Klidně se dívejte, ale vždy s nadhledem a s rozumem!

Vložil: Ela Nováková