Na začátku jsme netušili, jak se ujme a že bude tak úspěšný, říká o seriálu Polda jeden z jeho scenáristů

Foto: Se svolením Richarda Malatinského

Popisek: Richard Malatinský

ROZHOVORY NA OKRAJI Napsat dobrý scénář není žádná sranda, ačkoliv se při jeho psaní může jeho autor jistě dobře pobavit. O obtížích, ale také o tvůrčích výzvách spojených s touto prací, jsme pohovořili se scenáristou Richardem Malatinským, který mimo jiné napsal také scénář pro úspěšný kriminální seriál Polda uvedený na TV Prima.

Richard Malatinský (*1979) je český scenárista a producent. Po absolvování gymnázia studoval Vyšší odbornou školu filmovou ve Zlíně a katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Mezi lety 2001-2006 se kreativně podílel na řadě videoklipů českých a slovenských interpretů. V televizi začal pracovat v roce 2004 jako autor reportáží a scénářů ke kuchařské show Prima Vařečka, respektive Párty s kuchařem. První dramatickou příležitostí pro něj, podobně jako pro další tvůrce jeho generace, byla práce na seriálu Letiště.

Významnými mezníky jeho dosavadní kariéry byla týmová práce na sitcomu Comeback, filmový scenáristický debut Dvojka, producentský dokumentární debut RINO: Příběh špiona a především práce na scénáři pro seriál Polda. V posledních letech se kromě scenáristiky profesně věnuje také dramaturgii, většinou u projektů svých přátel. Je ženatý a má tři děti.

V rozhovoru, který jsem vedl s Ondřejem Hüblem, se zmínil o tom, že dělat scénáře není žádná sranda, jelikož jich člověk napíše například deset a teprve ten jedenáctý projde. Jak to tedy je?

Je to trochu zjednodušené tvrzení, ale pokud se snažíte nabízet scénáře vytvořené na základě vlastního námětu, je to opravdu většinou tak, že se s velkou pravděpodobností netrefíte do vkusu nebo záměru producenta, kterému scénář nabízíte. Tedy scénář… vy typicky nabízíte kratší formu, tedy námět, nebo krátkou synopsi, která se může něčím zalíbit a něčím zase ne. Pak je jenom na vás, jestli se vydáte cestou kompromisu, akceptujete připomínky, námět nebo synopsi upravíte a ve snaze dočkat se realizace vlastní látky přistoupíte k psaní scénáře. A i když scénář vznikne, pořád nemáte vyhráno. Producenti potřebují na projekt sehnat peníze a pokud je neseženou, psal jste scénář zbytečně. A to se vám může stát opravdu několikrát za sebou.

Jak to vlastně funguje? Zavolá vám někdo z televize a řekne: „Richarde, potřebujeme scénář k seriálu o policajtech“. Anebo voláte vy s tím, že máte skvělý nápad pro scénář na seriál o policajtech?

Seriály pro televize většinou vyvíjejí nezávislí producenti. Takže mi zavolá ten producent a řekne: „Richarde, mám takový projekt, seriál o policajtech pro Primu, nechtěl bys ho psát?“ Pokud mě to zajímá a jsou na to peníze, dohodneme se. S vlastními projekty je to složitější, protože tam ty peníze nejdřív pochopitelně nejsou. Zažil jsem několikrát, že jsem měl (podle mě pochopitelně výborný) nápad na seriál, řekl jsem o něm producentovi, jemu se líbil, sehnal od televize peníze na napsání námětů, synopsí, dokonce scénářů – ale seriál nevznikl, protože ho televize nakonec odmítla. To se stává a stává se to častěji, než by mi bylo milé.

Vy jste se jako scenárista podílel na úspěšném seriálu Polda TV Prima. Především šlo o dlouhodobý projekt, takže jste nad scénáři musel strávit hodně času?

Seriál Polda je adaptací německého krimiseriálu Der letzte Bulle. Na začátku projektu jsme vůbec netušili, jak se ujme a že bude tak úspěšný. Když se ale začalo dívat kolem milionu diváků, bylo jasné, že u jedné série neskončíme. A protože diváci neubývali, Polda pokračoval dalšími díly, stále víc se odkláněl od německého originálu a v těchto dnech uvidíme už šestou sérii. Já skončil po čtvrté, psal jsem celkem šestnáct dílů, přičemž jeden i s přepisy a úpravami zabral tak měsíc práce, takže ano, dá se bezpochyby říct, že jsem u Poldy strávil hodně času.

Účastnil jste se také natáčení některých dílů?

Co se týče Poldy, spíš jsem se občas přijel podívat a pozdravit kamarády, než že bych se přímo účastnil. Scenárista je obecně „na place“ mnohdy jen do počtu, protože jeho práce skončila odevzdáním scénáře. Rozhodně to není tak komicky vyhrocené jako v Trháku tandemu Smoljak/Svěrák, nechodím kontrolovat, jestli herci říkají dialogy správně a jestli režisér správně inscenuje, co jsem napsal.

Asi jste při své práci musel potkat nejednoho zajímavého herce či režiséra. A spřátelil jste se s některými z nich?

Potkal jsem jich celkem dost, ale scenáristika je spíš sólová práce, při které se vidíte zejména s producenty a režiséry. A co se přátelství týče, je to spíš tak, že mám to štěstí na projekty, na kterých zároveň dělají moji přátelé. Například Poldu režíroval můj velmi dobrý kamarád z FAMU Jaroslav Fuit, Myši patří do nebe pak Denisa Grimmová a Honza Bubeníček, které jsem oba potkal tamtéž.

Děláte pouze scénáře pro seriály, anebo také pro celovečerní filmy?

Mám za sebou tři celovečerní filmy – nízkorozpočtovou Dvojku, kterou jsme natočili svépomocí s kamarády s FAMU a pomohlo jí dodělat HBO, dokumentární RINO: Příběh špiona, který jsem také produkoval ve spolupráci s Českou televizí a konečně velice vydařený animovaný film Myši patří do nebe, jenž jsem scenáristicky převzal po Alici Nellis.

Co prosím vás dělá dobrý scénář scénářem nad pomyšlení vynikajícím?

Autenticita nápadu a provedení, absence kalkulu a falše. Síla tématu a prezentovaných myšlenek. A řemeslně pojato… podle mě hlavně perfektně zvládnutý přechod ze druhé do třetí, závěrečné třetiny scénáře.

Existuje nějaká receptura, podle níž se dá „ukuchtit“ úspěšný trhák?

Obecně řečeno, diváka musíte velice brzo nadchnout a musí pak jít s vámi příběhem až do konce, aniž by byl zklamán. Pak vám projde téměř cokoliv, nehledě na to, s jakým žánrem se potýkáte. Ale každá „zaručená“ receptura může dopadnout všelijak, stejně jako v kuchyni.

Ale i film s výborným scénářem může dopadnout bídně?

Pochopitelně ano. Pokud má režisér s příběhem jiný záměr než scenárista, málokdy to dopadne dobře. Ostatně se říká, že z výborného scénáře lze natočit špatný film, ale ze špatného scénáře výborný film těžko.

Ale vy jste také dramaturg. Tak to by byla skvělá příležitost, kdyby mi konečně někdo mohl vysvětlit, co ten dramaturg má vlastně na starosti.

Dramaturg je poučený kolega scenáristy, který mu radí, jak při vývoji scénáře postupovat. Vyzná se ve stavbě dramatu a může poradit z pozice člověka, který stojí stranou a není v látce tak zahloubaný jako samotný scenárista. Stručně řečeno má odstup a přispívá dobrými radami ke zdárnému dokončení scénáře.

Práce scenáristy či dramaturga může být podnětná, zábavná, ale také trochu nevděčná přinejmenším z toho úhlu pohledu, že smetanu většinou slíznou herci a režisér a jméno scenáristovo ztrácí se mezi dalšími jmény v závěrečných titulcích. Nevadí vám to?

Budu stručný – ani ne. Nejspíš jsem si už zvykl. Prostě to tak je.

Mimo jiné jsem si povšiml, že minulý rok proběhla stávka filmových pracovníků – scenáristů, herců a dalších ve Spojených státech. Inu, nadarmo se neříká filmový průmysl. Tak jako v jiných průmyslových odvětvích to tam asi chodí tak, že největší a naprosto nemorální podíl ze zisku si shrábnou šéfové a vyšší řídící kádry a zbytek ostrouhá. Nehrozí něco podobného u nás?

Obávám se, že u nás to není jiné, ale nemáme tak silné odbory, aby hrozily stávkou. Obecně si myslím, že scenáristé by měli být finančně ohodnoceni mnohem lépe, než jsou teď. Zejména na začátku kariéry to opravdu není žádný med a žebrat (ano, použiju přesně tohle slovo) u fondu kinematografie o pár korun na vývoj scénáře, které zdaleka nepokryjí ani část životních potřeb, je dost dehonestující. Čert vem nějaké jméno v titulcích, když si musíte hledat k psaní ještě jinou práci a datlovat pak po večerech. To se opravdu veledíla rodí těžko.

Určitě sledujete zahraniční filmovou a seriálovou tvorbu. Která díla vás v poslední době zaujala?

V poslední době se na cizí tvorbu dívám možná míň, než by se na filmaře slušelo. Propadl jsem během covidového lockdownu fenoménu true crime documentaries a jakmile se na nějaké streamovací službě objeví nový kousek, okamžitě ho musím vidět. Z hraných věcí se mi líbil spin-off Breaking Bad (Better Call Saul) a bohužel už zrušený Winning Time. V létě jsem byl v kině celkem nadšený z Oppenheimera. A abych pochválil i české tvůrce, mám moc rád Dobré ráno, Brno!

Na čem zrovna pracujete?

V roce 2020 jsem se rozhodl opustit televizní a filmovou branži a splnit si dětský sen. Stal jsem se herním designérem ve Warhorse Studios, kde sice také využívám své scenáristické zkušenosti, ale moje práce není zdaleka jenom o psaní. Popravdě zažívám největší kreativní svobodu, jakou jsem kdy měl. V tuhle chvíli vám ale můžu říct jen to, že se podílím na vývoji zatím neoznámené videohry.

A ano, ještě pár filmových a televizních projektů chystáme s kamarády, ale z pověrčivosti o tom raději nebudu mluvit, abych to nezakřikl.

Vložil: Jiří Kačur