Má střed Evropy nějaký smysl? Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením spolku Svatopluk

Popisek: Radek Vondráček

Visegrádská čtyřka je v klinické smrti. Resuscitovat by ji mohla zajímavá volba Poláků na post prezidenta. Oživit a postavit na nohy pak naše podzimní volby.

Ve stínu našeho bitcoinového svatebního tanečku s drogovým podsvětím internetu proběhly v Polsku prezidentské volby. Ve chvíli, kdy my jsme sklízeli zaslouženou celosvětovou ostudu, že pereme drogovému podsvětí peníze za drogy přes státní rozpočet a Petr Fiala se mohl pominout, aby dostatečně zdůraznil, že stále jede na vlně hodnotové politiky, v Polsku se na nejvyšší ústavní post dostal Karol Nawrocki. Umírněný, ale euroskeptik, umírněný, ale NATOskeptik, umírněný, ale nadšenec do středoevropské identity a středoevropanství jako nosné politické myšlenky. Ta by totiž měla začít po nehodě jménem Fiala a Tusk opět nabývat na významu. Proč?

Vysvětleme si to na příkladu hodnotové politiky Petra Fialy a jeho falešného klenotu politických hesel – patříme na Západ.

Považuju heslo – patříme na Západ – za heslo lokajské, za heslo, které odevzdává rozhodování do cizích rukou, za heslo, které v naší geopolitické situaci znamená doslova hybridní útok na zemi. Už jen proto, že v chápání Fialova slalomu mezi hesly je pak jedinou možnou alternativou heslo – patříme na Východ. Taková myšlenková zkratka nás má zcela zbavit schopnosti uvažovat o jediné rozumné alternativě. A tou je středoevropská identita.

Jsem pevně přesvědčený, že noční můrou bruselské věrchušky je představa, že střední Evropa se začne politicky sbližovat, že začne jednat jedním hlasem, že se vzepře. Nynější stav je pro ně ideální. Visegrád je rozbitý, státy spolu nemluví, jen politici na sebe přes hranice plivou. Fialova vláda se pokusila, doufám, že marně, podupat ten nejpevnější vztah, kterým je blízkost Slovenské a České republiky. Z fialového Spolu přes Evropský parlament vyrazil na svou ostudnou křížovou výpravu na Slovensko „náš“ europoslanec Tomáš Zdechovský a stal se prodlouženou rukou tamní opozice. A když o něm slovenský premiér Fico pronesl, že je jinými slovy užitečný idiot slovenské opozice, požádal si Zdechovský přes sociální sítě o policejní ochranu. Fialova guerilla potopila vztahy i s Maďarskem. Pro Brusel, který pracuje pod heslem – rozděl a panuj – ideální stav věci. Rozdělení jsme perfektně.

Poslechl jsem si vystoupení Radka Vondráčka z ANO na konferenci Společně ve střední Evropě pořádané spolkem Svatopluk. „Neustále jsme čelili tlaku z Polska a z Maďarska, abychom spolupráci V4 prohloubili, abychom založili jakýsi společný parlament V4. V tu dobu jsme říkali, že je to zbytečné, bylo by to příliš drahé. Teď přiznávám, že jsem se mýlil. My, Česko a Slovensko, jsme byli srdcem V4, celou V4 jsme stmelovali. Otázkou je, jestli po nápravě vztahů se Slovenskem přejít k nějakému společnému parlamentu a k daleko hlubší spolupráci,“ řekl na konferenci Vondráček.

V tu chvíli jsem zadržel dech, aby ve mně ten pocit chvíli zůstal. Tohle dává smysl, řekl jsem si. To je přemýšlení, které by dokázalo Českou republiku postavit na nohy, posunout ji dál, dát jí sílu, mezinárodní sílu. Ne to fialovsky poraženecké – patříme na Západ, kde se sama nabízí parafráze – patříme Západu. A ano, je to lepší než patřit Východu. Ale stačí to?

Nynější vláda nepředkládá alternativy. Dogmaticky si trvá na jediné cestě na Západ, kterou jsme s nadějí po revoluci jako společnost sledovali nejspíš všichni, abychom po desetiletích dospěli do stavu, kdy už takovou cestu se všemi dopady jen přežíváme. Sílu Česká republika nemá žádnou, stala se přívěskem zájmů cizích zemí, cizích mocností. A ne, Rusko to skutečně není. Svým dogmatismem nynější vláda zcela pohřbila politickou diskusi o jiné cestě, na kterou je vždy čas a prostor, jen teď chybí politická vůle. Ta se ovšem v parlamentní i mimoparlamentní opozici rodí. A začíná mít sílu. Naplňuje mě to nadějí.

Vložil: Štěpán Cháb