Držíme most. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Most

Společnost je rozdělená. Už docela omšelé prohlášení, u kterého, kdyby Český statistický úřad taková pozorování vedl, by inflace trhala rekordy a hlásila se o přívažek hyper(inflace). Společnost je rozdělená… a co jako?

Pokusím se ukázat, kde je zásadní problém a že je potřeba, aby média stála uprostřed a nechala se ostřelovat z obou stran, aby hájila onen střed. Protože jedině tak udržíme svobodu a klid ve společnosti. A ano, média v tomto případě hrají klíčovou roli.

Ve veřejné diskusi se začaly objevovat pojmy jako fašista, proruský šváb, kolaborant, lepševik, chcimír, a to nejen jako výstřely z facebookových diskusí, ale často i v serióznějším prostoru veřejného diskurzu. Všimněme si, jak jazyk, který by dříve patřil do marginálních koutů internetu, dnes proniká do politických debat, mediálních komentářů i běžných konverzací. Není to jen problém slovníku, je to známka hlubšího selhání. Když se z lidí nestávají oponenti, ale nepřátelé, přestává fungovat jeden ze základních pilířů demokratické společnosti: schopnost nesouhlasit, aniž bychom se vzájemně dehumanizovali.

Média v tomto procesu nehrají roli pouhého zrcadla. Jsou aktivními hráči, a to je dobře. Je totiž nesmírně důležité, jakou roli si média zvolí. Pokud si novináři a redakce vyberou stát se součástí jedné z válčících frakcí, rezignují tím na svou nejdůležitější funkci: být prostředníkem. Mostem, ne zbraní.

Obrana středu není slabost. Není to ani oportunismus. Je to nutnost. Jen v prostoru středu je možné slyšet obě strany, klást nepříjemné otázky všem a zároveň chránit základní hodnoty, jako jsou svoboda slova, právní stát nebo respekt k odlišnosti názorů. Jinými slovy, být na ráně zleva i zprava znamená, že děláte svou práci dobře.

To, co dnes potřebujeme, nejsou média, která „bojují za pravdu“ tím, že selectivně filtrují informace a posilují vlastní bublinu. Potřebujeme média, která dokážou udržet názorovou pluralitu i pod tlakem. Která si přiznají chybu, když ji udělají, a která se nezaleknou ani populismu, ani elitářství, ani vlády, ani opozice. Potřebujeme média, která bolševicky nelustrují názorový původ člověka.

A především – potřebujeme veřejnou debatu, kde se nálepky jako „dezolát“ nebo „fašoun“ nahradí skutečným zájmem o to, co druhý člověk říká a proč si to myslí. Ne proto, že bychom museli souhlasit. Ale proto, že jen skrze naslouchání může vzniknout prostor pro opravu omylu, vlastního i cizího.

Společnost je rozdělená. Ano. Ale mnohem důležitější otázkou je: Bude někdo stát mezi těmi příkopy a pokusí se je zasypat, ne prohloubit? Pokud to mají být média, pak je na čase, aby si to připomněla. Politici, ač o zasypávání příkopů často plamenně mluví, už svou podstatou společnost rozdělují. Z politického hlediska spojuje společnost vlastně jen diktátor, který vyžaduje jednotný názor. Politika rozděluje. V roli těch, kteří příkopy zakopávají, musí být nutně média.

A ano, máme tu nová média, nebo spíš nové kanály informací, které dokáže zastat jeden člověk ze sociální sítě. Ono Muskovo – každý se může stát novinářem, když má telefon a profil na síti X. Nemám ten pocit. To je naopak další hloubení příkopů. Další vytváření jeskyní ozvěn, do kterých se všichni rádi zavíráme, abychom nebyli se střetu s jiným názorem, který nám připadá absurdní, hloupý, nevhodný… Média mají v tomto případě nezastupitelnou roli. Ovšem roli, na kterou hřeší jakousi „výrobou pravdy“ z hlediska všeobecně ne přijímané, ale protlačované ideologie.

My se v Krajských listech snažíme právě o to. V základních otázkách máme jasno. Kupříkladu – je Rusko agresor? Jednoznačně. Vede nás to k tomu, abychom přestali hledat příčiny konfliktu a nepřiznali i Rusku jeho pravdu, když tu pravdu skutečně má? V žádném případě. Odmítáme ideologickou slepotu, odmítáme bolševické lustrování. 

Nedávno jsem si volal s mým ctěným kolegou Tomášem Kolocem. Smál se, že je ostřelovaný jak z té, tak i z té stany. Útočí na něj jak ti, kteří hájí nekriticky Ukrajinu, tak ti, kteří hájí nekriticky Rusko. A Tomáš stojí mezi nimi a je bit.

Jenže když já, Tomáš, kdokoliv u nás na KL ve svém textu hledáme příčinu konfliktu na Ukrajině, čteme na vlastní adresu urážky. Kolaborant, proruský šváb, protože stojíme proti vyhraněnému mainstreamu a mluvíme i o tom, o čem tam nemluví. To ovšem není stranění jedné ze stran, to je prostě boj proti tichu, proti upravování pravdy, proti zamlčování některých faktů. Nadávky jsou jen nepochopení toho, že média nesmí zamlčovat, musí informovat, musí hledat pravdu.

Psali jsme

Neonacistické tábory pro děti Azov. O školství s učitelem

Ne si ji vyrábět, ne si ji přilepšovat, ne si ji upravovat. A tam jsme a chceme být. A tam nás také pevně drží naše šéfredaktorka Anička Vančová. Kdybychom někdy příliš utekli, prostě nás vrátí do středu mostu a řekne – tady je tvoje místo. A že jsme já nebo Tomáš někdy ujeli? Co by ne. Jenže v dalším textu, v dalším týdnu, v dalším návratu k tématu se zase vyrovnáme do středu mostu a prostě držíme stráž. Zní to až pateticky? Výborně.

Krajské listy drží most. Sice se nás často snaží natlačit do role těch „od dezolátů“, ale my dál držíme stráž uprostřed mostu a s údivem sledujeme, že jiná média vyklízí pozice a stěhují se do toho, nebo do onoho druhého tábora. Ke škodě celé společnosti.

Vložil: Štěpán Cháb