Olga Tokarczuk přenáší dnešek do minulosti, říká její překladatel

Foto: Se svolením Petra Vidláka

Popisek: Petr Vidlák

ROZHOVORY NA OKRAJI: Zvláštní věc. Do Polska to máme na skok. Máme s ním dlouhou hranici a polština nezní českým uším cize.

Příhraniční města a nejenom ona se v takovém Dolním Slezsku celkem podobají těm u nás. Jsou zde jistě odlišnosti. Kladsko je polsky Kłodzko a taková Vratislav je Wrocław, ale přesto mám při pohledu na mapu pocit, že tam za hranicí je vše jiné. Jazyk, lidé, kultura. V kladském okrese je také město Nová Ruda, kde žije nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 2018 Olga Tokarczuková, která je mimo jiné hostem Světa Knihy 2025. Letos ji také v překladu Petra Vidláka vychází román Cesta lidí Knihy. V našem rozhovoru se s dílem Olgy Tokarczukové seznámíme trochu podrobněji. 

Petr Vidlák je překladatel takřka kompletního díla Olgy Tokarczukové. Žije v Ostravě a překládání z polštiny se věnuje od roku 1998. Od té doby převedl do češtiny 23 knih různých autorů, včetně děl Stefana Chwina a Witolda Gombrowicze. Většinu překladů vydává brněnské nakladatelství Host. Mezi nejocenovanější patří překlady románů Olgy Tokarczukové Pravěk a jiné časy, Běguni a Knihy Jakubovy. Kromě této činnosti se již 20 let věnuje i řízení vlastní soukromé střední a základní školy Monty School v Ostravě. Předtím 15 let působil na katedře slavistiky Filozofické fakulty Ostravské univerzity, kde se odborně i pedagogicky věnoval dějinám polské literatury a translatologii. Posledním překladem je románová prvotina Olgy Tokarczukové Cesta lidí Knihy, která v češtině vyjde v roce 2025.

Byl jste, pane Vidláku, někdy v Sokołowsku?

Ano, v loňském roce jsem strávil v této malebné krajině jeden krásný podzimní víkend. Sokołowsko dnes samozřejmě nepřipomíná ono temné tuberkulózní románové místo. Je to spíš turistická atrakce, která svou uměleckou atmosférou a poněkud okázalým hipsterismem působí podobně jako naše Slavonice. Je zvláštní vidět trosky léčebny, které se někdo pokouší vrátit dávnou velkolepost, obklopené davy jednodenních návštěvníků lačnících po neurčitých zážitcích. Na žádné zmínky o místech z románu OT jsem tam však nenarazil. Jakoby polská nobelistka nebyla onou zajímavou atrakcí. Překvapivě. Okolní lesy jsou však opravdu autenticky divoké a bez lidí, takže je snadné si v nich představit výjevy z knihy, například diskutující pacienty.

A co takhle v Nové Rudě?

Nová Ruda je na tom podobně, ačkoli stejně jako kdekoli jinde v Sudetech je to poměrně nehezké městečko s osamělými paneláky, zanedbanými činžáky a s viditelnými sociálními problémy. Poválečné přistěhovalectví a ekonomická zaostalost je prostě stále největším problémem tohoto regionu. Snaha místních o rozvoj svých obcí je však viditelná, ale mám trochu obavy z toho, aby nevsadili vše na jednu kartu, tedy davový turismus. Opět podobně jako u nás na Dolní Moravě.

V Görbersdorfu neboli Sokołowsku se odehrává děj románu Olgy Tokarczukové Empusion. Zvláštní název.

Ano, zvláštní, tokarczukovský, čili skrývající v zakódovaném slově přesný význam. Zde se jedná o novotvar vycházející ze slov Empúsa a Symposion. První je démon z řeckých bájích svádějící mladé muže, jimž vysává krev, jí lidské maso. Symbolika je v románu zřejmá. Druhé slovo označuje slavnou Platónovu hostinu, přeneseně též odbornou disputaci. V knize se debatuje a hoduje opravdu často a postavy si tyto blažené okamžiky užívají plnými doušky.

Nemohu si pomoci, ale cítím tady vliv Thomase Manna a jeho Kouzelného vrchu.

Jedná se o přiznanou parafrázi na toto slavné dílo odehrávající se ve švýcarském tuberkulozním sanatoriu. Olga Tokarczuková chtěla vzdát poctu Mannovi a zároveň jeho román aktualizovat, přestože se děj odehrává v nám již dávných dobách. Ale to je jeden z typických rysů autorky, že přenáší dnešek do minulosti a pečlivý čtenář se tak může cítit být doslova součástí příběhu.

Vy jste přeložil těch románů víc. Ten poslední Cesta lidí Knihy vychází zanedlouho. Můžete nám ho více přiblížit?

Je to neobvyklý a velmi čtivý příběh o putování za poznáním a pravdou. Stručně řečeno. Obsáhleji se jedná o prvotinu autorky z počátku 90. let, kdy se poprvé vydala na svou cestu za Knihou a odhalila své motivy psaní a hlavní témata: nomádství, rovnoprávnost, vztah ke zvířatům, ambivalentnost jakýchkoli hranic a několik dalších. Víc prozrazovat nechci, protože kniha teprve vyjde. Román mohu všem čtenářům jen doporučit, neboť se na něm nijak nepodepsal zub času a je tak důkazem, že Tokarczuková je skutečně mimořádnou spisovatelkou.

Jak jste se vlastně dostal k překládání z polštiny?

Náhodou, protože někdo neměl čas a já ho zrovna, coby nesmělý student ostravské polonistiky, měl. Zkusil jsem si zapřekládat na literatuře faktu, což není překladatelsky nijak náročná práce. Později, už jako akademický aspirant v oboru dějin polské literatury, jsem našel zálibu v beletrii a v jejím barvitém světě, v němž jsem mohl realizovat své tvůrčí ambice. Překládání je totiž navýsost tvůrčí proces, ačkoli se to laikovi nemusí tak zdát. Považuji se za pozorného čtenáře a tak trochu i spisovatele-straku. Vkládám cizí myšlenky do vlastního jazykového rámce a systému. Je to vzrušující práce a záliba.

Co vás oslovilo na díle paní Tokarczukové? Musí se jednat o cosi silného, jelikož jste vlastně jejím „dvorním" překladatelem.

Mám dojem, že jsme spřízněni způsobem myšlení. Obdivuji její schopnost vyjádřit složité myšlenky, jimiž se také zabývám, poměrně srozumitelně a jednoznačně. Bez obav a vnitřních omezení. Svoboda ve slovech a myšlenkách je asi to nejcennější, co Tokarczuková předává čtenářům a co mě nejvíce přitahuje. Chtěl bych umět takto psát a vyjadřovat se ke světu a době.

Která z jejích knih vás nejvíce oslovila?

Pravěk a jiné časy, k níž jsem během překládání získal doslova citový vztah. Konkrétně k jejím postavám, tak živým a tak realistickým, až mě z toho dodnes mrazí. Tento román si zaslouží přečtení snad každým vnímavým člověkem. Mou další oblíbenou knihou jsou Bizarní povídky, v nichž jsou dokonale načrtnuta témata hýbající současnou západní společností. Gender, postavení menšin, atomizace mezilidských vztahů a mnoho dalšího. I tuto četbu vřele doporučuji všem, kteří mají takříkajíc otevřenou mysl a nemají strach z čehokoli cizího.

Kolik knih jste přeložil z polštiny?

V letošním roce jsem dokončil překlad své dvacáté druhé knihy. Nebyla to jen Tokarczuková, ale také Chwin, Gombrowicz, Mularczyk a pár dalších autorů, včetně tzv. oddechové literatury, například detektivek. I v tomto žánru je polská literatura vyspělejší a "světovější" než naše.

Můžete nám doporučit nějaké další polské autory či autorky?

Doporučuji obecně číst vše, co v češtině vychází. Nejen čtenáři, ale i spisovatelé by se měli inspirovat polským moderním způsobem psaní. Takže jednoduše současnou literaturu.

Do Polska patrně často jezdíte. Která místa byste mi doporučil navštívit?

Je to nesmírně zajímavá a různorodá země. Každý region je něčím zvláštní. Mezi mé nejoblíbenější patří východ a jihovýchod země, dávná Halič a Podlesí, ale také Lublin a okolí. Toruň, Gdaňsk, Vratislav, ale i velká Varšava stojí za návštěvu. O Krakovu a hornoslezských městech nemluvě. Průmyslová historie a současnost je fascinující. To, co je u nás jakýmsi skanzenem, tam stále funguje, doly, elektrárny a obří závody. Poláci jsou k cizincům svým východoevropským způsobem, pro nás až exotickým, velmi pohostinní. Nejlépe se nasnídáte v Polsku. Věřte, že vím o čem mluvím.

Na Polsko jsme se vždy dívali tak trochu přes prsty a najednou zjišťujeme, že se z Polska stává moderní a vyspělá země, která nás předčí v mnoha ohledech. Jak si mám ten nečekaný pokrok vysvětlit?

Jednoznačně je to jejich nacionalismem a religiozitou, která přetrvala věky. Schopnost jednotně bojovat za své zájmy v rámci EU a zároveň budovat silnou exportní ekonomiku, dominovat v zemědělské produkci, v podnikání i ve velkovýrobě je ohromující. Samozřejmě je to i tím, že čtyřicetimilionové Polsko je takřka stejně velké jako Španělsko, takže by nás to nemělo až tak překvapovat. S podivem spíše bylo, že tento tygr tak dlouho spal. Významným faktorem je i početná polská komunita rozprostřená po celém světě, velmi soudržná a organizovaná. Bůh a vlast jsou však prvotními hodnotami. Dokonce i za kontroverzní vlády Práva a spravedlnosti jsem zastával názor, že určitá politická vyhraněnost je přirozená a dokonce nezbytná pro úspěch rozvíjejícího se Polska v soupeření s ostatními velkými evropskými národy, kterým se to samozřejmě z obyčejných byznysových důvodů nelíbilo.

Na letošním festivalu Svět knihy Praha vystoupí také paní Tokarczuková. Vy při tom jistě nebudete chybět.

Mám v plánu se s Olgou v sobotu setkat a na jejím vystoupení a během besedy se čtenáři překládat. Kromě toho poskytuji poměrně dost rozhovorů pro různá periodika, což považuji za skvělou příležitost k propagaci polské literatury, z výše zmíněných důvodů.

Jaké máte plány do budoucnosti?

Překládat dál knihy, ale jen ty, které se mi budou líbit. Jiné už ne. Překladatelství je mým koníčkem, takže si mohu dovolit luxus odmítat věci, o jejichž smyslu a přínosu nejsem osobně přesvědčen. Zastávám provokativní názor, že kvalitní práci odvedu jen, když budu překládat se skutečným zájmem. Nechci už překládat takzvaně profesionálně, čili bez ohledu na úroveň originálu. Pokud cítím potřebu výchozí text zásadně opravovat, tak jsem asi udělal chybu v tom, že jsem se do toho vůbec pustil.

Vložil: Jiří Kačur