Opravdu jen slaboduchost? Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Hans Štembera

Popisek: Pietní místo před rektorátem Karlovy univerzity v Praze

Podle sdělení Policie ČR je evidováno zhruba šedesát případů, v nichž někteří naši spoluobčané vyjádřili různou formou souhlas se slovy obtížně popsatelnou tragédií na Filozofické fakultě Karlovy univerzity.

Všem je společný jeden faktor, totiž zdánlivý pocit anonymity a beztrestnosti, s nímž je možné napsat cokoli, aniž by okamžitě nastala fyzická reakce okolí. Tím nemyslím onu pověstnou hospodskou facku (i když by nejspíš byla v tomto případě velmi pádnou a jasnou odpovědí), ale třeba i slovní reakci, která by byla, jak doufám, rovněž velmi rázná.

Podle stejného sdělení orgánů, činných v trestním řízení, byla zhruba polovina těchto lidí už fyzicky ztotožněna (řečeno oficiální řečí), přeloženo do češtiny zhruba třicet z těch, co to napsali, už má svá skutečná jména a podobu. Většina z nich reagovala tím, že „to tak nemysleli“, že „to byl jen vtip“ apod. Nevím, možná jsem suchar a nemám dost vyvinutý smysl pro humor, ale poznámky typu, že se „konečně podařilo snížit počet těch, co studují nesmyslné obory“, případně že „je třeba pokračovat v intencích toho střelce“, mi až tak humorné nepřipadají.

V rámci naší korektní a práva dbalé společnosti se bohužel nedozvíme nic bližšího o těchto „vtipálcích“. Nejsem znalec trestního práva, jistě se najde adekvátní kvalifikace, nicméně jsem přesvědčen, že ani jeden z nich nepůjde do kriminálu tak říkajíc „natvrdo“. Skončí to finančním postihem a podmínkou. Což u  těch, kterých se to týká, vyvolá nikoli adekvátní reakci studu a sebeponížení, ale přesvědčení, že žijeme ve státě, kde je potlačována svoboda projevu, na který mají přece právo. Podobných případů v nedávné minulosti (samozřejmě nikoli v tak hrůzných kulisách) jsme měli celkem dostatek.

Ti, co tak činí, nejspíš nemají vyvinutou jistou vlastnost, kterou se liší homo sapiens sapiens od dalších druhů na Zemi. A tou je empatie, vcítění se do pocitů toho druhého. Nejspíš je ani nenapadne, co jejich slovní či písemný projev dělá s těmi, kteří ztratili své děti, vnuky a své partnery. Že to nejsou jen ti nejbližší, ale začasté široká rodina, tedy jistě minimálně stovky našich spoluobčanů, kteří si toto stigma ponesou po celý svůj další život, a to i v době, kdy bude čin toho magora už jen „historickou“ událostí.

Mohli bychom to samozřejmě omluvit slaboduchostí, jistým primitivismem těchto jedinců, ale možná bychom se divili, že tomu tak nemusí nutně být. Právě proto by byla užitečná sociologická studie těchto lidí a její zveřejnění, aby si případní noví „bojovníci“ byli plně vědomi toho, že podobné činy jsou nejen odporné, ale společností netolerované a stíhatelné podle práva. A místo nějakých vágních trestů či penežitých pokut by byla vhodnější služba zraněným, ne třeba přímo těm z tragického čtvrtku (to bychom chtěli příliš), ale jiným, kteří jsou na pomoci druhých závislí.

Jsem si jist, že přinejmenším části těch „vtipálků“ by něco došlo.

Vložil: Tomáš Vodvářka