Stella Zázvorková: Domov jako lednice a nepřekonatelná láska
21.05.2025
Foto: Divadelní ústav - Divadlo estrády a satiry
Popisek: Stella Zázvorková s Janem Werichem v roce 1954, v komedii A: P. Čechova o osudovém setkání nerudného statkáře a jeho půvabné dlužnice Medvěd
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Starostlivá partnerka, pečlivá hospodyňka i zvědavá drbna. Prostě typická česká žena z lidu. Ale zatraceně nadaná, vzdělaná a vtipná.
Svérázný projev, nepřehlédnutelný zjev, mimořádný talent a inteligence, široký rozhled a vzdělání… Nezapomenutelná Stella Zázvorková si právem získala přezdívku Královna české komedie. Díky svému osobitému výrazu a povaze většinou diváky bavila v rolích „obyčejných“ žen z lidu, starostlivých maminek babiček či sousedek. Zpravidla byly vedlejší, vždycky ale nepřehlédnutelné. Veselé historky a vtipy v jejím podání bavily posluchače a diváky bez rozdílu věku, čehož mistrně využívala v rozhlasových a televizních zábavných pořadech i v zájezdových estrádách. Ti starší si ji jistě vybaví třeba jako rozpačitou a neustále snící prodavačku Blanku ze seriálu Píseň pro Rudolfa III., několikrát do roka se k nám vrací coby chůva v hudební pohádce Bořivoje Zemana Šíleně smutná princezna, uklízečka Vondráčková v Dívce na koštěti či v nekonečné řadě populárních komedií. Nebo jako babičku z oscarového Kolji nebo Románu pro ženy, kterou si zahrála jen pár týdnů před smrtí.
Dům místo domova
Díky tomu možná leckoho ani nenapadne, že už nás opustila před dvaceti lety. Sebevědomá žena šla pevně za svým cílem, na prvním místě u ní vždy bylo herectví. Možná proto, že se ji od mládí kdekdo snažil o sebeúctu a jistotu připravit. Herecká legenda přišla na svět 14. dubna 1922 v pražské Krči a její matka se při výběru jména inspirovala svým oblíbeným románem Camilla Flammariona Stella. Záhy se však rodina úspěšného architekta Jana Zázvorky přestěhovala do prostorného domu na Letné, odkud byl úžasný výhled nejen na Letenskou pláň, ale hlavně na Hradčany. V něm Stella vyrůstala s o osm let starším bratrem Janem, který se stal jedním z nejzaměstnanějších filmových architektů. Velmi si s ním rozuměla, vřelý a hluboký cit chovala i ke svému bohémskému otci. V dětství velmi ráda sportovala, nejlépe se cítila v koňském sedle. Teplo domova ale v luxusní vile chybělo.
Krásná, jenže bezcitná
Příčinou byla především matka, úspěšná módní návrhářka. Chladná kráska, která nebyla se svou jedinou dcerou pokojená. Podle ní nebyla dost krásná, dost štíhlá… Nikdy ji za nic nepochválila, odmalička pro ni měla místo láskyplné něhy jen kritiku a pohrdání. Později Stella s humorem sobě vlastním dávala i ve společnosti k dobru, jak noblesní dáma vyčítala své menší, korpulentnější dceři: „...ani stín mé krásy nejsi...“ A ta jí odpověděla: „...alespoň mám šarm, který chybí tobě...“ Otec se jí to snažil všemožně vynahradit, propast mezi partnery se prohlubovala, manželství skomíralo a matka se za to mstila na dceři. A dařilo se jí to skvěle. Stella sice začala studovat na klasickém gymnáziu, v patnácti ale přešla na internátní Anglické lyceum, kde byl ředitelem hrabě Czernin, jen aby nemusela být doma. A rodiče se krátce nato kvůli naprosté rozdílnosti povah rozešli.
Anděl na horách:
Půvabná tanečnice
Vrhla se na studium jazyků, nakonec plynně hovořila dokonce sedmi, nepřestávala ale snít o herectví. Jenže psychicky na tom byla tak mizerně, že se jí přijímací zkoušky na vysněnou konzervatoř nepovedly. Neuspěla dokonce dvakrát. A pak 10. listopadu 1939 vyšel v časopisu A Zet inzerát: „Potřeba nových mladých sil nezatížených tradičním herectvím přiměla dramatika E. F. Buriana k tomu, že založil sbor mladých lidí, odhodlaných stát se herci. Elévové D 40 budou se učit tři roky; budou vzděláni odborně prakticky i teoreticky. Jejich počet nebude veliký (10 až 15 hochů a děvčat dohromady)…“ A 16. prosince byl zveřejněn seznam uchazečů, přijatých do Herecké školy D 40. Mezi nimiž byla i Stella, která v jeho školním souboru začínala především tanečními rolemi.
Divadlo v ilegalitě
Burianova škola byla soukromá, takže aby žáci nebyli totálně nasazeni do Německa, udělal z nich Burian elévy, pobírající pravidelný plat. Nepropustil ani žáky židovského původu, pracovali jako pomocný technický personál a „náhodou“ se účastnili vyučování hlavních předmětů. Původně měli adepti herectví studovat tři roky, do uzavření divadla nacisty se ale podařilo realizovat jen dva a půl semestru. Po Burianově zatčení a likvidaci divadla gestapem pokračovali ilegálně v bytech nebo na různých místech Prahy, mimo jiné i v bohnické léčebně. Jenže válka pokračovala, divadlo přišlo o koncesi, majetek a část souboru oficiálně přešly pod Městské divadlo na Vinohradech. Tam Burianovi žáci nějaký čas statovali v malých rolích, pak jich část včetně Stelly přijala Míla Mellanová do Pražského dětského divadla.
Láska ze zákulisí
I přes nacistické represe nakonec založila herecká omladina u Topičů na Národní třídě divadlo Větrník. A právě tam našla Stella řadu přátel na celý život: Zdeňka Řehoře, Josefa Hlinomaze či Miroslava Horníčka. A také Miloše Kopeckého, svého jediného životního partnera. Po osvobození v roce 1945 se divadlo přestěhovalo do kabaretu Rokoko na Václavském náměstí, a ještě v září do sálu Mozartea v Jungmannově ulici, ke konci listopadu 1946 pak definitivně skončilo. Mezitím se ale zrodila Stellina životní láska. Jedno z nejslavnějších hereckých manželství vzniklo jakoby mimochodem. Šarmantní elegán Miloš Kopecký a o čtyři měsíce starší Stella se seznámili, když legendární gentleman ještě nehrál, ale obsluhoval gramofon a oponu. Začali spolu chodit, a pak jejich známost nabrala tradiční směr.
Pokračování v pátek 23. května
Vložil: Adina Janovská