Malá Greta z Indie sází stromy jako o život

Foto: Pixabay

Popisek: Indická příroda

ŽIVOT S ÚSMĚVEM: Indie dodala světu vedle mnoha zdrojů, bollywoodských filmů a nového pohledu na společné koupání v řekách i jednu ekologickou celebritu.

„Když jsem byla malá, hrála jsem si na to, že jsem strom,“ prohlásila dvanáctiletá indická ekologická aktivistka Prasiddhi Singh v rozhovoru pro Times of India, který by mohl být scénářem k bollywoodskému filmu Tarzan a klimatická tíseň. Jen místo hrdinného Tarzana tu máme děvče, které za sebou má 14 000 vysazených stromů a titul „Nejmladší tvůrkyně ovocných lesů“, udělený indickým premiérem Naréndrem Módím. Pro srovnání – v jejím věku většina z nás maximálně „zalesňovala“ pokojíček hračkami a nedojedenými svačinami pod postelí.

Prasiddhi, která vypadá, jako by ji vymyslel Disney coby hlavní hrdinku nějakého enviromentálního animáku, v rozhovoru pro Times of India přiznává, že ji inspirovala Greta Thunbergová, ale rychle dodává: „Já ale neprotestuju před parlamentem, já prostě sázím stromy. A taky mám lepší vztah s modrým ptákem z Twitteru.“

Její projekt G3 (Generuj kyslík, Pěstuj jídlo, Daruj komunitě) zní jako návod k přežití v postapokalyptické videohře, ale v Indii je to reálný plán, jak vrátit biodiverzitu do městských oblastí. „Když mi byly dva roky, běhala jsem s rodiči na ekomaratonech. Jiné děti se učily chodit, já jsem se učila zachraňovat planetu,“ směje se. Dnes její nadace Prasiddhi Forest Foundation školí děti i dospělé v udržitelném životě, recyklaci a sázení stromů. A když zrovna nemá online kurz „jak vyrobit kompostér z igelitky“, lobbuje za to, aby školy učily děti pěstovat vlastní jídlo. „Protože kdo by nechtěl mít na školním dvoře mango, že?“ To se v Čechách, pravda, neujme, na mango tady nemáme klimatické podmínky. Zatím.

Zatímco Prasiddhi sází stromy jako o život, vědci z Akademie věd ČR varují, že s tím zalesňováním to není tak jednoduché, jako objednat si pizzu. Ladislav Šigut z Ústavu výzkumu globální změny vysvětluje, že stromy sice umí pohltit CO₂, ale jen do té doby, než je sežere kůrovec, spálí sucho nebo je někdo pokácí na vánoční stromeček.

„Když les uschne, všechno to CO₂, co nasál, vypustí zpět do atmosféry. Je to jako když si dáte dietní colu k čokoládovému dortu – celkově to vyjde nastejno,“ řekl Šigut pro Českou televizi. A dodává: „Když vysadíte les tam, kde nemá co dělat, může to být kontraproduktivní. Tmavé lesy absorbují víc tepla než louky, takže místo ochlazování planety ji vlastně ohříváte. Je to jako nosit černé triko v pravé poledne na Sahaře.“

Zatímco Prasiddhi Singh dokazuje, že i dítě může změnit svět (a ještě u toho mít lepší životopis než většina dospělých), vědci zdůrazňují: „Stromy jsou super, ale nejsou to superhrdinové. Pokud budeme dál vypouštět CO₂ jako továrna na limonádu, ani miliarda nových lesů nás nespasí.“

Takže co dělat?

1. Sázet chytře – ne smrky do nížin, ale druhově pestré lesy.

2. Snižovat emise – protože žádný strom neutíká před uhlíkovou stopou tak rychle, jako my před zodpovědností.

3. Inspirovat se u dětí – protože zatímco my řešíme, jestli má smysl třídit plastová víčka, dvanáctiletá holka z Indie už vysázela pořádný les. Jen tedy pozor na výchovu těch nových Gret, aby se nevrhly místo do sázení na revoluční ničení politického kapitalismu jako strůjce všeho zla. Tam je to trochu problematické.

A na závěr citát samotné Prasiddhi: „Příroda nás učí, že i malé věci, jako včela nebo semínko, mohou změnit svět. Tak proč ne já? A proč ne vy?“

Vložil: Kamil Fára